Pohankový mlýn Šmajstrla s.r.o.

pohankovymlynV mlýně na Kopané se loupe pohanka již od roku 1861 mechanickým způsobem, při němž nejsou znehodnocovány vitamíny. Přáním majitele je, aby pohanka i nadále přinášela lidem zdraví, které stále zůstává tím největším bohatstvím každého člověka.

Exkurze s možností ochutnávky pohankových jídel a prodejem pohankových výrobků dle domluvy.

"Jednoho dne jsem si oblékl mlynářskou zástěru i já, čtvrtý mlynář rodu Šmajstrlů. Otec Arnošt náhle zemřel a ve mlýně po něm zůstala spousta nevyřízených zakázek. "Musíš to, Zdeňku, dokončit. Nikdo jiný těm strojům nerozumí," říkali mi sousedé a já se nechal přesvědčit. Měl jsem za sebou studium na pedagogickém institutu a třicet let učitelské zkušenosti v učilišti kopřivnické automobilky Tatra. Ve staré mlýnici po svém otci jsem nakonec loupal a mlel pohanku rok a půl. Byla to dost dlouhá doba na to, abych se mohl alespoň ve vzpomínkách vrátit na počátek, až do svého dětství, a znovu v duchu pozorovat dědu Františka, jak na jaře před setím pohanky proorává pole nebo před bouřkou popohání koně zapřažené do vozu s nákladem pohankových snopů. Ve chvílích volna jsem listoval v poznámkách svého otce Arnošta. Do tlustého sešitu s černými deskami si zapisoval o pohance nejrůznější údaje. Viděl jsem, jak si postupně začínal uvědomovat, že se tato obilnina v budoucnu stane díky svým léčebným účinkům důležitou potravinou v racionální výživě. Společně se synem Vladimírem, mým starším bratrem, dokonce uspořádal v Nitře konferenci, na niž se sjeli pěstitelé, šlechtitelé i zpracovatelé pohanky z celé republiky. Před plným sálem posluchačů otec Arnošt přednášel o zvláštní odrůdě pohanky nazývané pyra, která má i v horských podmínkách dobrou úrodnost, stejnou velikost zrn a výborné chuťové vlastnosti.

Atmosféře mlýna jsem po onom roce a půl podlehl a za katedru se už nevrátil. Věděl jsem, že pokud chci pokračovat v mlynářské tradici, musím zařízení mlýnice zmodernizovat. Podobně, jako to svého času udělal děda František. Na řadu přišlo bourání. Z původní stavby zůstaly jen nosné sloupy a střecha. Pak jsem nechal celý mlýn vyzdít a uvnitř obložit keramickou dlažbou. Vyměnit bylo třeba i stroje na loupání pohanky, které už připomínaly spíše muzejní exponáty. Nové zařízení mi pomáhal zkonstruovat spolužák Josef Gajdušek z Papratné. Dodnes se o stroje v mlýnici stará jako technik. Linka, kterou uvedl do provozu, zpracuje tři tuny pohanky za směnu. Dědeček František - blahé paměti - dal do své práce všechno, a přesto více než metrák za den nezvládl. Inu, pokrok je pokrok. Ale určitě by mi nezáviděl. Spíš by měl upřímnou radost. "Dobře sis to, chlapče, zařídil," pokyvoval by hlavou, pokuřoval ze svého viržína a zkoumavě si prohlížel všechny stroje, o nichž se mu za jeho časů mohlo jen zdát. A já bych dědu Františka prováděl po celém mlýně a ukazoval, co všechno ještě chystám vylepšit. Tady chci postavit halu pro skladování neloupaného pohankového zrní. Tady bude balírna pohanky. A támhle instaluji dokonalejší automatickou linku s elektronickým řízením. Pohanku v rodinném mlýně Šmajstrlů tak začne zpracovávat mlynář computer. Dědečka Františka by, myslím, nic z toho nepřekvapilo. Technický pokrok v dobách, kdy se sám o mlýn staral, procházel podobně bouřlivým vývojem jako dnes. Rozdíl je pouze v tom, že tenkrát byl největší vymožeností elektromotor, zatímco na sklonku století je to počítač.

Děda František poté, co by mne vyslechl, by chvíli zamyšleně pokuřoval a pak se jako by mimochodem zeptal: "Děti máš?" "Dvě dcery a syna," odpověděl bych. Možná právě syn Pavel jednou naváže na to, co mlynáři rodu Šmajstrlů po sobě zanechali. K mé velké radosti se už začíná o provoz mlýna zajímat. Že by se rodil pátý mlynář? Proč ne..."

Zdeněk Šmajstrla

Adresa: 

Pohankový mlýn Šmajstrla s.r.o.

Zdeněk Šmajstrla

Kopaná 806 744 01 Frenštát p.R.

zdroj: Turistické informační centrum Frenštát p.R.